Srpen roku 2017 znovu významným způsobem pozměnil a vychýlil životní dráhu tuzemských černých hvězd MASTER´S HAMMER, jimž je ovšem občas škatulka black metalu těsná jako puberťákovi jeho loňské zimní boty. Ano, v tu dobu kapela vystoupila (oficiálně) živě poprvé po čtvrtstoletí na festivalu Brutal Assault, a rozpoutala tím další vlnu mimořádného zájmu o ní, o její existenci a o její živá vystoupení. Sledujeme proto vesměs vyprodané domácí koncerty, úspěchy kapely v zahraničí (a ne ledajaké, viz. účast na slavném marylandském Deathfestu či navazující latinskoamerické turné letos v květnu) a tím pádem samozřejmě také úrodnou půdu pro nové řadové album.

V poněkud proto svízelnější situaci, pravda, neboť předešlé studiové nahrávky byly vesměs nadprůměrnými záležitostmi, a zejména poslední z nich, soškou Anděla (už druhou po „Konvích“) po právu oceněná „Formulæ“, nasadila laťku skutečně velmi vysoko. Ale co je to pro ústřední persónu kladivářů Františka Štorma, jenž se svými múzami aktuálně provozuje líbačku vpravdě francouzskou.

Asi už nepřekvapí, že přijít na chuť „Fascinatorovi“ trvá nějaký čas. Podobně jako u minulého alba, jež svůj drahocenný obsah také vydávalo téměř až neochotně, ovšem v okamžiku duševního splynutí se svým posluchačem se mu stalo dokonalým inspiračním zdrojem. Ze všeho nejdřív mi v hlavě uvízla titulní skladba, vymalovaná na pestré paletě citlivého pozorovatele přírody (stejně pestré, jako ta, jež posloužila k vzniku obalu celé nahrávky), a vrcholící v úctyhodném refrénu, plném vzdušných kláves a nebetyčné atmosféry. I kdyby už nic dalšího album nepřineslo, tahle skladba by jeho hodnotu značně navýšila.     

Výmluvně pojmenovaný „Fascinator“ toho ovšem více nabízí, o tom nelze mít pochyb. Vlastně prakticky celá první půlka alba až po „Estetiku ďábla“ je jako všeříkající cesta do hlubin Štormovy duše, plná výrazného metalového materiálu a lemovaná jeho blackovým původem, avantgardním stínováním, fascinujícími textovými tématy a obraty a stejně tak vyzývavými kresbami, bez nichž by uchvacující dojem téhle části desky nebyl úplný. Ale ani poté svěží průvan hniloby z jihočeských nahrávacích studií neutichá nadobro, a přestože v něm místy prosvítá jistá Mistrova rutina (nejvíce asi v „Krokodilovi“ a „Astrálních dvojnících“, řekl bych), má kapela jeho prostřednictvím dost střelného prachu, aby i v těchto místech nahrávky pálila ostrými. 

Dokonale fascinován by tedy neměl zůstávat jen ten, který za MASTER´S HAMMER mluví nejvíce, ale rovněž každý, kdo na svět nahlédne jeho očima. Fascinován silou jeho riffů, melodií, zpěvů, slov i obrázků, které už na téměř neuvěřitelném pátém albu za sebou nepřestávají vyprávět příběh obrodu jednoho kultu, co pomotal hlavy všem máničkám široko daleko.

„Nebe i země jsou plny mé slávy,
ramena bohů mě zdvihají nahoru,
Hosanna Monstrum zpívají davy,
klaní se velikému Fascinátoru.“